Dnes (1.8.07) to vypadalo na pěkný letový den. Bylo to poznat už ráno podle toho, že jsem pomalu nestíhal zvedat telefony. „Jo bude se vlekat“, „Jo bude… „, „Jo, jo…“. Nakonec to dopadlo tak, že u nás na „nejlepším konci v Čechách“ :-)) na Všechově byly tři odvijáky – Brňáci, Pražáci a náš.
Takže jako vždy rychlým úprkem z dílny a v 11 na letišti. Než se mi podařilo projet Táborem, byly už éra ve vzduchu a na letišti dlouhá fronta. Odstartoval jsem ve 12. Nejdřív to vypadalo moc pěkně, měl jsem už 500 m z vleku, něco jsem vystoupal, ale asi jsem si toho dost nevážil a vyhnil jsem zase do 300 m.
Na podruhé už mi to ale vyšlo. Dotočil jsem si základnu do cca 1600 nad Všechov. Po větru to bylo samý prostor, takže rozhodnutí padlo na pokus o trojúhelníček.
Vyrazil jsem směr Miličín. Bylo to šikmo na vítr, ale Maxusík ve šlapce letěl krásně, někdy i 40. Takže asi 3 stoupáčky a byl jsem nad Miličínem.
V Miličíně přišla první krize. Musel jsem se zvedat asi na třikrát. Naštěstím ně zachránila početná rodinka čápů. Moc díky kluci. Lítá vám to pěkně. Rači už jsem ani nefotil, protože mě čekal veliký přeskok přez bezoblačné nebe směr Mladá Vožice jako další otočný bod. Nakonec jsem trochu změnil směr, protože nad Vožicí nebyl ani mráček. Otočil jsem se nad Ratibořicemi, dotočil základnu a ne Všechov už mi stačil jen jeden stoupáček, ale ten né a né se dostavit.
V Náchodě jsem byl už skoro 500 m nad zemí. To by byl ale pešek. Naštěstí v poslední chvíli přišel stoupáček. Vytočil jsem a dolítl Všechov.
Nad Všechovem jsem měl ještě dostatek výšky, tak jsem se rozhodle natáhnout ještě trošku roh trojúhelníčku. Dole byla pořád fronta na vlek a nahoře kolem mě asi 5 ér.
Zaletěl jsem asi ještě 5 km za. Na zpátek to už šlo hůř. Ale nad plochou bylo tolik termiky, že jsem musel vyklesávat na třikrát spirálkou. V poháru to vyšlo na 116 bodů, což je docela pěkné na takévé „polétání okolo letiště“.
