Dnes (17. 7.) se v Čechách lámaly rekordy a to nejen teplotní. I já jsem lámal. Přeletem Tábor – Znojmo 136 km jsem zdolal svůj osobní rekord.
Dnes ráno jsem přišel do dílny a bylo tam asi 30 stupňů. V tom se pracovat prostě nedá. Tak jsem udělal jen to nejnutnější, odeslal balíčky a začal obvolávat vleky, kdyby náhodou. JaHo chtěli vyzkoušet novou cestu u Telče, tak jsem si chtěl udělat výlet. V půl jedenácté najednou zazvonil telefon. Brňáci vezou odviják na Všechov ???!!! Hurá. Pohled na teploměr nám trochu kazil radost, vedro bylo nesnesitelné. Myslel jsem že už to bude přehřáté, ale ono ne. Přijeli jsme na Všechov a tam, světe div se, nás přivítalo pár vatiček. Odviják tam byl do deseti minut, takže jsme šli hned na to. Byl jsem použit jako zkušební chroust. 600m na vleku. 100 m jsem popoletěl a najednou vário začíná pípat. Že by to zas tak přehřáté nebylo? Nad Táborem jsem si dotočil 2700m a to ještě nejsem v základně.
Koukám že z dalšího vleku se podemnou zvedá Víťa. Tak jsem moc nechvátal, protože ve dvou se to lépe táhne. Vyšlápnul jsem jen půlspeed a letěl jsem směr Choustník. Nad Choustníkem se udělala další vatička, tak jsem nalítnul pod ní a vtom vidím Víťu jak se ke mě připojil.
Letěli jsme s Víťou spolu asi 30 km a na jednom přeskoku jsem si vybral už narostlý mráček, a tak jsem vyšlápnul speed na svém Magusíkovi XC, akorát než jsem dolítnul k němu, tak se mi vatička bohužel rozpadla. Jindřichův Hradec už jsem měl nadohled, letěl jsem pořád v plné šlapce, ale vário ne a ne pípnout. Spadnul jsem do 500m nad terén. Takový pěkný den a skončit u Jindřicháče? To by bylo k naštvání. Píp, Píp, Píp. No konečně. Zvedal jsem se snad hodinu. Víťa už je asi někde za humny směr Telč. V čisté obloze bojuji a dotáčím 2800m, letím dál.
Přilítnul jsem k Telči a koho tu nevidím. Předemnou Víťa. Ale co to? Proti mě letí další padák. To Honza Krátký zkoušel přelet z nového terénu a zrovna se vracel. Nad Telčí jsme s Víťou už zase točili jeden stoupáček a po hraně celkem už narostlé oblačnosti letíme směr Znojmo.
Mráčy už docela slušně sály, takže jsem letěl v plné šlapce a někdy jsem dával i malé uši, abych nepřekročil výšku. V dálce už se začíná objevovat Vranovská přehrada.
Koupačku pro dnešek oželím.
Před náma se objevilo Znojmo, škoda že už se dál letět nedá. Ještě chvilka povození nad Vranovem. Zahlíd jsem za sebou Víťu jak dotáčí pod docela černou základnou. Mráček nasával už docela fest, takže jsem zjistil, že už neletím po větru, ale proti větru. Přelétl jsem Znojmo, vyklesal na uších a po šesti hodinách sedl. Už je toho tak akorát dost. Chvilku po mě tudy letí Víťa, natáhnul to ještě o 2 km a pak sedá ke mě. Slíbili jsme si totiž na Všechově, že si ve Znojmě dáme pivo.
Hospoda je v nedohlednu a domů daleko. Takže Víťa šel na stopa do Brna a já na pěší turistiku přes celé Znojmo na výjezd na Jihlavu. Mezitím jsem projistotu poslal auto naproti. Díky Romčo. Zkoušel jsem stopovat, ale asi byl nějaký špatný den, skvrny na slunci nebo co a nikdo nezastavil. V 21 mě Roman vyzvednul ve Znojmě a v 23.30 jsme byli doma.
Jo a hlavně ještě poděkování. Perfektní vlek, výborné éro od Mac, Víťovi za doprovod, Ománovi za svoz a kliatickému jevu El Nino za počasí 
