Každoročně, když přichází zima, přichází i první abstinenční příznaky po létání a tak se snažíme s tím bojovat. Proto jsme se začali vydávat na výlety za teplem. Zpočátku jsme zkoušeli severní polokouli. Vzhledem k tomu, že ve Španělsku bývá ale touhle dobou ještě celkem zima a termické podmínky nahrávají spíše létání s motorem, posunuli jsme náš cíl v dalších dvou letech až do Maroka. Bohužel ale i tam nás dostihnul sníh a došlo i na nandávání sněhových řetězů na auta. Pro letošní zimu jsme se tedy rozhodli pro radikálnější změnu a vyzkoušeli jižní polokouli. Volba padla na Jihoafrickou republiku.
Cestu jsme začali připravovat už na konci prázdnin sháněním letenek za rozumnou cenu. Termín výletu byl daný - přes vánoční svátky, aby zaměstnaní ušetřili co nejvíce dnů dovolené. Bohužel je v této době o letenky největší zájem. Nakonec se nám podařilo sehnat čtyři místa s odletem na Štědrý den. Z různých internetových stránek a také ze stránek www.sahpa.co.za, což jsou oficiální stránky jihoafrické letecké organizace obdobné naší LAA, jsme sehnali informace o letových terénech. Získali jsme i dost kvalitní mapy do našich GPS přístrojů, a tak jsme měli Afriku dokonale zmapovanou – do detailu, včetně šotolinových cest. Auto jsme si zarezervovali v jedné menší půjčovně (www.carhire-sa.co.za), takže půjčovné na tři týdny vyšlo na 11000 Kč. Rezervace auta je na Vánoce nutná, protože v JAR právě začínají letní prázdniny a všude je plno.
Den D nastal. Jedeme čtyři: Petr, Zuzka z Tábora a Víťa a Jana z Brna. Letíme z Mnichova zhruba hodinu a půl do Londýna a pak navazující linkou do Kapského města. Let trvá asi deset hodin.
V JAR jsou v Západním Kapsku 3 nejznámější místa na létání. Wilderness – většinou svahování na menších či větších dunách přímo nad Indickým oceánem. De Aar – místo uprostřed ničeho, kde je letiště s ranvejemi na všechny strany. A ještě Porterville – krásný osmdesátikilometrový hřebínek ležící asi 100 km severně od Kapského města.
Wilderness
Wilderness je malé městečko ležící na pobřeží u města George, kde začíná oblast zvaná Garden route, což je pobřežní pás se skalnatými útesy, plážemi a pralesem, jedním z lákadel Jižní Afriky. Poblíž Wildernes se nachází zhruba osm lepších letových terénů, z toho jsme navštívili tři.
První, asi nejvyužívanější místní terén, byl přímo nad pláží u hotelu Wilderness Beach Hotel(S33.9992 E22.6141). Po duně s převýšení 40 m se dá letět skoro 4 km tam a zpět s výhledem na vilky, hotely a pláže s bílým pískem. Pro létání je nutné zaplatit na hotelu poplatek a je také dobré kontaktovat místní klub (www.cloudbase-paragliding.co.za), rádi vám poradí anebo zajistí ubytování ve svém penzionku.
Kousek západním směrem je další terén zvaný Map of Africa (S33.99342 E22.56011). Převýšení má asi 120 m a startuje se na krásné rozlehlé louce. Přistávačka opět na pláži.
Třetí terén, kde jsme létali, je tentokrát po pobřeží směrem na východ nad městem Sedgefield. Starší název terénu je Cloud 9 (S34.00594 E22.79383). Na rozlehlé startovačce s přístřeškem už bylo připraveno plno padáků. Kopec je hojně využívaný i místními tandemisty, kteří tu vozí turisty. Převýšení je zhruba 130 m a termika chodila i při zatažené obloze.
Ve Wilderness jsme se zdrželi zhruba týden, a i pokud by náhodou nevyšlo počasí, dalo by se tu navštívit spoustu turistické atrakcí. Například Oudtshoorn – město pštrosů, kde si můžete prohlídnout některou z pštrosích či krokodýlí farmu, nebo některý z národních parku chránících místní prales. Doporučit můžeme třeba Tsitsikamma National Park.
De Aar
Do De Aar je to z Wilderness asi 500 km. Přejezd jsme si rozdělili a navštívili ještě sloní park Addo, kde sice nemají celou africkou pětku, ale zvířat tam bylo k vidění i tak dost.
Do De Aar jsme dorazili pozdě večer, kde na nás čekal Martin Pacejka, který tu tráví celou zimu. Ubytoval nás přímo v centru dění v penzionu u Des Pansi (www.flydeaar.co.za, S30.6458 E24.00885). Des zajišťuje provoz odvijáku a má pod správou letiště. Před návštěnou De Aar je nutné se u Des nahlásit, aby byl odviják v provozu. Na letišti jsou čtyři šotolinové ranveje dlouhé od 700 do 900 m. Odviják funguje jinak než jsme zvyklí od nás. Chybí obsluha odvijáku, tady je pouze řidič a síla tahu se nastaví na celý let pevná. Výška vypnutí je tedy o něco menší, než jsme zvyklí u nás, zhruba tak 150 – 250 m. Vzhledem k tomu, že termické podmínky jsou výborné, tak i tohle stačí na pohodlné zachycení. Létat se dá už od 9 hodin.
I když počasí nebylo úplně rekordní, tak za těch 5 dní, co jsme strávili v De Aar, jsme si perfektně zalétali. Podařilo se mi nalétat asi 340 km a nejdelší můj let byl 133 km. Víťa nalétal 320 km s nejdelších přeletem 147 km. Později nás trošku zamrzelo, že jsme De Aar opustili, ale polétali jsme si dost a chtěli jsme se také podívat jinam. Dva dny po našem odjezdu přišel den D a Holanďanům, kteří létali s námi, se podařilo zalétnout 278 a 235 km.
Porterville
Po zhruba 800 km dlouhém přejezdu z De Aar jsme dorazili do Porterville. Ještě navečer jsme vyrazili najít startovačku (S32.905 E19.0383). Vinou trochy bloudění jsme ubytování sháněli až potmě. Poštěstilo se nám v Owl Cottage (S33.01168 E19.00785). Majitel je padáčkář a tak nejen že nás ubytoval za perfektní cenu, ale ještě nám dal dobré rady a kontakt na Roba Manzoniho (www.porterville.co.za), který tu má vše pod palcem. Ráno sme jeli přímo za Robem (S33.00489 E18.99338), který kontroloval, jestli máme povolení od SAHPA a zkasíroval nás o 45 R za start. V ceně byla i skoro hodinová přednáška o tom, kde létat, kde nelétat, na co si dát pozor a informace o tom, že pokud přistáváte a zdá se vám že tmavý keř pod vámi se začínají hýbat, tak pravděpodobně přistáváte na pštrosa. Terén se jmenuje Dasklip Pass a je to krásný skalnatý hřebínek s převýšením 300 – 600 m o délce zhruba 80 km. Startovali jsme skoro ve 12 hodin a v plánu sme měli co nejdelší plochý trojúhelník. První rameno směrem na Porterville se letělo krásně bez větších problémů, na druhou stranu se začala zvyšovat rychlost na GPS a překvapila nás celkem silná údolka, která tu asi večer bývá pokaždé. A protože jsme startovali pozdě, tak došlo i na nás. Víťa pokračoval dál v údolce a přistál za městem Citrusdal na 105. kilometru. Já se přeci jen pokoušel trať uzavřít a po dost náročném boji na plném speedu mého statečně se proti ětru prokousávajícího Maguse XC docela rád přistál asi 7 km od startu. Ale i to stačilo v XContestu na 114bodový trojúhelník.
Navštívili jsme i další terény poblíž Kapského města – třeba Hermanus (S34.40204 E19.24285), Sir Lowery´s Pass (S34.13 E18.88), Lions Head (S33.9433 E18.3814) a Signal Hill (S33.9214 E18.3976), ale nikde nám nevyšlo počasí.
V JAR určitě stojí za to vidět i jiná místa - například v Kapském městě Stolovou horu, Hrad dobré naděje, starou černošskou čtvrť Bo-Kaap s barevnými domečky nebo Akvárium dvou oceánů. Na kapském poloostrově nesmíte minout městečko Simon´s Town, kde hnízdí kolonie tučňáků. A každý si určitě do alba nalepí fotku ze Střelkového mysu, nejjižnějšího místa Afriky, kde se stéká Atlantský a Indický oceán. Na slavné Garden route navštivte park Tsitsikama, skalnaté útesy jsou fotogenické ze všech stran a možná uvidíte i delfíny. A potkat státo čtyřiceti slonu se vám může poštěstit třeba v parku Addo. Tři týdny ale uběhly jako voda a už nás zase čeká návrat do sychravé zimy v Čechách. Kam za rok to se ještě uvidí.
Autor: Petr Bílek Foto: Zuzka Adamová, Vítek Fedra
